Vzpomínám si na tu dobu, kdy za mnou celý natěšený přítel přišel, že si bude dělat řidičský průkaz. Mě v té době bylo teprve dvacet let a příteli dvacet pět let. Oba dva jsme ještě neměli vůbec řidičský průkaz. Ještě jsme oba dva studovali, jakmile přítel dodělat vysokou školu, ihned nastoupil do zaměstnání. Měl to jednoduché, protože nastoupil do zaměstnání tam, kde byl na vysoké škole na praxi. Práce se mu líbila a taky tam opravdu měl hodně peněz. Jenomže my jsme už spolu bydleli dlouho v bytě, takže jsme si nemohli dovolit platit řidičáky anebo potom koupit auto. Protože z peněz vydělaných oba dva jsme platili nájem a taky jídlo a občas nějakou tu zábavu nebo oblečení. Takže jsem byla docela hodně nadšená a taky ráda a překvapená, že ji přítel konečně bude dělat řidičský průkaz. Konečně se třeba nebudeme muset spoléhat jen na autobus.
Bydlíme na kraji Prahy, takže všude jezdíme autobusem anebo vlakem. Takže se opravdu bude automobil hodit. Taky jsem byla velice ráda, když přítel řidičský průkaz udělali hned napoprvé. Jízdy a také dokonce i testy a techniku udělal opravdu napoprvé, protože doma se to tedy poctivě učil, takže by bylo opravdu velice smutné, kdyby přítel řidičský průkaz neudělal napoprvé.
A bylo taky skvělé, že přítelův otec nám přispěl padesát tisíc korun na to, abychom si pořídili už konečně naše první auto. Moji rodiče nám dali taky padesát tisíc a my s přítelem jsme měli našetřených osmdesát tisíc korun na auto. Takže jsme dali všechny peníze dohromady a koupili jsme si z bazaru nějaké krásné ojeté auto. Myslím si, že za ty peníze ojeté auto jsme koupili opravdu skvělé. A navíc pro čerstvého řidiče se ojeté auto opravdu vyplatí více, než úplně nové auto. Přeci podle mého názoru se člověk musí prvně vyjezdit, než si pořídí nějaké kvalitní drahé auto. Tohle je alespoň můj názor.
