· Každý jsme jiný. U dětí to platí stejně jako u dospělých. Zatímco někomu to pálí, druhý potřebuje trochu času. Jenže ve škole na to čas není, a tak děti, které potřebují více času, na to často doplácejí. Má vaše mladší vždy na všechno odpověď, zatímco to starší si to potřebuje všechno rozmyslet? To by mohl být důvod, proč jsou jejich známky tak rozdílné. Zkuste pomalejší děti motivovat k tomu, aby se občas nebály trochu zariskovat ve jménu rychlejší odpovědí. Rychlíky naopak přibrzděte, a naučte je, že první odpověď není vždy ta správná.
· Učitel. Nezapomeňte na to, že vaše děti učí jiní lidé. A ani pokud je učí ten samý člověk, není to záruka toho, že si s ním všechny vaše ratolesti stejně sednou. A problémy ve vztahu student-učitel se mohou rychle začít odrážet na studijních výsledcích. Promluvte s dětmi, a zjistěte, zda to mezi nimi a jejich kantorem neskřípe. Pokud ano, je načase sejít se s pedagogem a situaci řešit.
· Kolektiv. Každá třída je jiná, a atmosféra mezi dětmi má samozřejmě vliv i na učení. Pokud váš potomek chodí do školy rád, s nadšením, tak má samo sebou větší šanci na úspěch, než když si mezi svými vrstevníky připadá jako otloukánek. Zejména pokud se prospěch potomka výrazně a rychle zhoršil, je na čase si připustit možnost šikany či jiných problémů, a začít s dítětem komunikovat.
· Děti rostou. Za rozdílem v prospěchu může být i úplně obyčejný věkový rozdíl. Zejména na druhém stupni a na střední škole začínají do priorit mladého člověka promlouvat úplně jiné věci, a škola jde stranou. Takže ano, vaše pubertální dcera bude mít asi horší známky než její minikopie, natěšená do první třídy. Ale to už je prostě život, a asi nezbývá, než se s tím smířit a snažit se přežít. Koneckonců, prošlo si tím mnoho z nás, a většina z nás je dnes normálně fungujícími členy společnosti.